Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sloughi 9. - 10.část

 

- 9 - ALE VŽDYŤ TO JSOU LOVEČTÍ PSI. MOHOU VŮBEC POSLOUCHAT?
od Karin Schirmer, Německo
Dosud si vzpomínám na dobu, kdy jsem byla bez chrta.
Vždycky jsem cítila soucit k ubohým majitelům těchto psů - viděla jsem je hodiny čekat na návrat svých psů nebo jsem je viděla používat všechny možné triky, aby je dostali zpět na vodítko. Naivně jsem se ptala majitelů, proč se jejich psi nevrátili na zavolání. Majitelé mi odpověděli: "Vidíme, že nevíte nic o chrtech, ti jsou jak kočky, slyší jen to, co chtějí.".
Ale pak jsem se setkala také s dobře vycvičenými psy a již několik let sama mám chrty.
Moje první slugy byly již dospělé, když přišly do mého domova. Poznala jsem, že slugy mají extrémně vyvinutý smysl pro spravedlnost a odvrátí se od vás, když cítí, že jsou nespravedlivě potrestány. Slugy jsou také inteligentní. Problém byl slugy přesvědčit, aby se mnou společně pracovaly, místo aby použily své inteligence k mému oklamání. Protože hodně cestuji a vždy beru své psy s sebou, musí být dobře vychováni, aby byli všude přijatelní.
Yao Schuru-esch-Schams bylo mé první štěně slugy. Mělo pevný charakter a první dny s ním byly poněkud tvrdé, protože mne jednoduše ignorovalo. Zdálo se, že neexistuje jediný způsob, jak upoutat jeho pozornost. Mé pokyny je vůbec nezajímaly, někdy se vrátilo a když vidělo něco zajímavého, nevrátilo se vůbec, takže jsem za ním musela běžet, abych ho chytila, někdy i dost velkou vzdálenost. Uvědomila jsem si, že mě prostě nebere a že nemá nejmenší tušení, co od něj žádám. Takže jsem musela zadržet dech a spolknout svůj hněv, protože kterýkoliv způsob jeho potrestání by byl zcela chybný.
Obvykle jsem nezačínala skutečný výcvik poslušnosti dříve, než psi prošli pubertou. Pouze jedinou věc, kterou museli do té doby zvládnout, bylo vrátit se na zavolání a chovat se dobře nebo lépe řečeno nenaučit se špatnému chování, jako začít shánět potravu když jím, pronásledovat běžce nebo jízdní kola, vyskakovat z auta ve chvíli, kdy se otevřou dveře ...Protože věřím, že všichni psi by měli volně běhat pokud možno co nejvíce, zvláště štěňata, musela jsem naučit svého Yao vracet se na můj povel... Tak jsem začala cvičit Yaoa na dlouhém vodítku. Byl na vodítku, když jsme si vyšli na procházku. Zavolala jsem na něj povzbudivě opakovaně. Nejprve neslyšel, takže jsem to začala slabě tahat k sobě. Když přišel, odměnila jsem ho tím, že jsem si s ním hrála. To jsem opakovala několikrát při každé procházce až do té doby, než přišel na první zavolání.
Pak jsem mohla riskovat pustit ho z vodítka. Uspěl, naučil se. Ovšem, bylo to stále ještě štěně a pro něho stále existovalo mnoho zajímavějších věcí. Až do této chvíle si byl Yao jist, že mne najde Když však z nějakého důvodu ke mně nepřišel po druhém zavolání, otočila jsem se a odcházela... Nyní to byl on, kdo se musel strachovat, že mne ztratí. Někdy jsem se také schovala za strom nebo keř. Když mne Yao nalezl, odměnila jsem ho hned tím, že jsem si s ním pohrála.
Po tomto malém úspěchu se náš vzájemný vztah zlepšil. Yao mne začal akceptovat a byl tak dychtivý se něco naučit, že jsem ho začala cvičit základům poslušnosti. Tudíž, potřebovala jsem společnost a pomoc dalších psů a lidí. Nezdálo se mi, že by německá škola výcviku ovčáků byla tou pravou cestou. Německý ovčák je čistě poslušný pes, pracovitý "dělník", od něhož se očekává okamžitá poslušnost. Proto jsem potřebovala tréninkové partnery, kteří by byli poněkud pomalejší a tak jsme se zúčastnili výcvikové školy pro Velké Dány (Great Danes). Skutečně jsem si oblíbila pokojný způsob, kterým lidé pracovali s tímto laskavým obrem. Také jim to chvíli trvalo, než si sedli na vlhkou zem.
Byla jsem překvapena. Za pouhé 4 týdny se Yao naučil všechny prvky programu poslušnosti pro Great Danes (např. sezení, k zemi, k noze, rychle lehnout, vstát, přeskakovat překážky, nereagovat na výstřel, chodit bez vodítka ve skupině pohybujících se lidí...). Protože všechny povely prováděl s radostí, přihlásila jsem ho do soutěže.
Když přišel ten velký den, byla jsem tak vzrušená, že když na mne přišla řada, byla jsem tak nervózní, že jsem1 si popletla program. Yao, který obvykle plnil program s velkým nadšením, prováděl cvičení s malým zaváháním. A pak se to stalo: Yao měl zůstat sedět, zatímco já jsem měla pokračovat v chůzi. Po 40 metrech jsem se měla zastavit a otočit se. Když jsem se však otočila, viděla jsem, jak Yao opouští cvičiště se schlíplýma ušima a ohonem. Odmítl splnit program. Našla jsem ho, jak sedí před mým autem a je velmi smutný. Poté začalo pršet a cvičení bylo přerušeno. Sedla jsem si s přáteli do kavárny a hovořila o tom, co se Yaovi stalo. Cítila jsem se tak špatně! Proč jsem ho jen nechala vstát a odejít jako spráskaného psa?
Když přestalo pršet, sudí mne vyzval, abych cvičení zopakovala, a protože jsem si myslela, že už to nemůže hůře dopadnout, nic jsem nenamítala. Čekala jsem, že Yao využije první příležitosti a uteče ze cvičiště, ale k mému překvapení si vedl tak dobře jako nikdy předtím. Dokonce mu ani nevadilo si lehnout na mokrou trávu!
 
 
Jeho nadšení pro cvičení mne tak uchvátilo, že jsem úplně zapomněla na soutěž a když Yao překonal poslední překážku, byla jsem tak šťastná, že jsem se přestala kontrolovat a vykřikla na něj: "Bravo!".
100 bodů bylo maximum, kterých mohl majitel a pes dosáhnout 96 bodů bylo dosaženo jedním "dánem"
Yao byl druhý nejlepší s 92 body
1 bod mu byl odňat za mé volání "bravo"
 
Protože přímo s "dány" nesoutěžil, byl poměřován s dalšími "ne-dány" (německými ovčáky, rotveilery, teriery, špicy...)
Ve srovnání s nimi Yao dosáhl nejvyššího skóre, takže tuto soutěž vyhrál.
Sudí nejen četl skóre, ale také hodnocení vysvětlil. O nás řekl: "Při prvním pokuse byla majitelka slugy mimořádně nervózní. Sluga byla podrážděná touto situací. Protože je velmi citlivá, uvědomila si, že se její pán změnil... To byl pro ni velký stres... Proto se rozhodla opustit cvičiště. Po dešti měli druhý pokus... Pán slugy změnil její přístup k soutěži. Byla daleko uvolněnější a proto prováděla jednotlivá cvičení bez zaváhání a s radostí.".
Naše nová trofej nebyla nepodobná trofejím, které sluga získala na přehlídkách či na závodech za vnadidlem. Místo symbolu chrta zde byla hlava "dána". Avšak pro mne má tato trofej navždy zvláštní význam.
Možná, že někteří z vás budou chtít zvolit tento postup u své slugy. Mohu vás ujistit, že zažijete spoustu legrace a že jak sluga, tak její pán tím získají, neboť se zlepší jejich vzájemný vztah. Jen doporučuji vybrat velmi pečlivě cvičitele a všechna cvičení dělat sám.
NEDÁVEJTE SVOU SLUGU DO RUKOU NIKOHO DALŠÍHO - JSTE JEDINÝ, KOMU DŮVĚŘUJE  !
Zakončení článku bylo zamýšleno na tomto místě...
Byl publikován v německém časopise German Sighthound Magazine před dvěma lety a vyvolal řadu reakcí a diskusí. V dalším se pokusím na některé reagovat.
1/ "Cvičený chrt ztratil hrdost". "Jeho duše se zlomila "...
Nevěřím na vynucené cvičení. Abyste měl s vaším psem úspěch, musíte ho vždy držet v dobré náladě a musíte ho motivovat. Nesmíte nikdy použít bič nebo elektrický materiál! Místo toho byste ho měl odměnit tím, že si s ním budete hrát.
Jestliže vaše sluga neposlouchá rozkazy, nejdříve se zamyslete: proč je odmítá? Co od ní chci? Je to pro ni nemožné (např. fena za horkých dní může podráždit i velmi dobře vychovanou slugu. Také ležení na tvrdé nebo mokré zemi nedává sluga nijakou přednost!).
Povaha (duše) Yaoa nebyla zlomena. Do dneška se hrdě předvádí na přehlídkách a do dneška je dobrý v závodech za návnadou. Musíme mít vždy na mysli, že slugy jsou stále ještě plnokrevní lovci a bez ohledu na to, jak dobře jsou cvičeny, když vidí kořist, následují ji... Musíme to přijmout, protože byly pro lov chováni po několik tisíc let. V opačném případě bychom si měli místo slugy zvolit německého ovčáka.
Vytvářet instinkt slugy elektrickými telešoky není absolutně to, co považuji za učení !! 
2/ "Proč vlastně máme cvičit slugy - když je nikdy nepustíme z vodítka? "...
Myslím si, že je to ostuda, protože když vidíte jak nadšeně si sluga hraje, jak těžce dýchá po volném proběhnutí po nějakou dobu, nezdá se vám, že se vaše sluga dokonce usmívá?
Cvičení, které popisuji, jsou zaměřena na to, aby daly sluze větší svobodu. Můžete ji potom nechat volně běžet, když víte, že se vám na povel vrátí nebo si lehne.
 
3/ "Yao je výjimkou z pravidla"
Díky Bohu, není!
Před několika dny jsem měla možnost hovořit s mnoha majiteli slug. Byla jsem příjemně překvapena, že začali cvičit své psy k poslušnosti a to s velkým úspěchem, některé dokonce reagovaly na povel rukou...!
Po několik týdnů s námi žije v Evropě Odelia de Moreau. Když mne vidí na pláži cvičit s Yaoem žárlí a snaží se napodobovat jeho pohyby. Je silně motivována a tudíž se s ní bude snadno cvičit, až bude dostatečně stará.
 
 
 
- 10 - POSLUŠNOST NEBO NEPOSLUŠNOST
od Ann Kalajainen - 1994.
Jestliže chcete dát vaši slugu do školy výcviku poslušnosti, pak je tento článek pro vás !!
Jasmine de Moreau, jedna z mých fenek, mi ve věku čtyř měsíců připravila několik problémů týkajících se její poslušnosti. Jako že nepřišla na zavolání. Jestliže se vám to někdy stalo, víte, jak těžké je neběžet za štěnětem a být milá, když se nakonec vrátí, místo toho, abyste si vylili svou zlost a frustraci na něm. Protože to byla má čtvrtá sluga a první, která se tak chovala, rozhodla jsem se ji dát do školy výcviku poslušnosti. Následkem několika dalších okolností trvalo dalších osm měsíců, než se dostala k instruktorovi a do třídy. V té chvíli se Jasmina přeměnila v "anděla" a pokaždé přišla, když jsem ji zavolala a naučila se mnoha dalším "povelům", které byly důležité k tomu, abych měla dobře vychovaného psa. Je nutné přiznat, že měla čas dospět a zvládnout povely ani ne tak díky mému cílevědomému výcviku, ale spíše tomu, že jsem byla konsistentní ve svých požadavcích na ni! Dnes je velmi dobře vychovaným psem, i když je stále ještě jednoleté štěně.
Protože jsem zaplatila třídu předem, rozhodla jsem se do ní dát Izmira de Moreau, psa, kterého jsem trénovala na přehlídku. Byl stejného věku jako Jasmine a tak jsem si myslela, že by to mohlo pomoci k tomu, aby poslouchal na mé povely při přehlídce. Šla jsem do první třídy, kde byl Izmir jedním z nejlépe se chovajících psů. Bez ohledu na to, co se přihodilo, byl vždy dokonalý gentleman. Rozhodla jsem se, že se pokusím cvičit své tři nejmladší psy trochu každý den tak, abych je měla všechny dobře vychované. Tak jsem také učinila, jediný den, a když jsem byla zmožena, řekla jsem si "proč se tak namáhám a nutím své psy?". Po mnoha pohledech ve smyslu "co to mami děláš?" jsem si nakonec uvědomila, že mí psi jsou všichni dobře vychováni!!! Dělají přece vše, co po nich požaduji, když to žádám. Chce to pouze volit vždy stejná slova, když na nich chci něco specifického. Ten večer jsem zavolala instruktorce a řekla jí, že nebudeme navštěvovat třídu. Nic nenamítala! To mne překvapilo, protože ve třídě vždy zdůrazňovala, jak se snaží přesvědčit lidi pokračovat ve výcviku a nyní to neučinila.
Závěr je že sluga se snadno cvičí. Majitel jen musí být trpělivý a pochopit, že každý pes je jiný a potřebuje svůj čas k tomu, aby dospěl a naučil se respektu. Důležité je, abyste vy, co majitel, věděl, jak získat respekt psa a jak s ním jednat v mládí, snažit se pochopit důvody, proč se pes chová tak, jak se chová a snažit se pracovat s jeho myšlením. Sluga se opravdu snadno cvičí. Zjistila jsem, že jednou je dost k tomu, aby slugy v zásadě pochopily, co si přejete a jestliže budete konzistentní a použijete stejná slova, překvapí vás a zareagují příště jak očekáváte na váš "rozkaz". Naštěstí je sluga velmi tolerantní k prohřeškům majitele a odpustí nám naše zmatečné způsoby: Pamatujte si: buďte trpěliví, chápající svého psa a u mladých psů mějte na paměti, že jim bude trvat nějaký čas, než se začnou chovat jako dospělí!! Těšte se z "let štěněcích", protože i když vás nyní přivádí k zbláznění, budou vám chybět, až uplynou, a vy opět budete mít chuť cvičit štěně!!!
Jste jediný, který můžete rozhodnout, co a jak budete svého psa učit. Existuje mnoho dobře smýšlejících lidí, kteří jsou šťastni, když vám mohou sdělit své "odborné názory". Řiďte se svým instinktem nebo požádejte o radu majitele slugy, kterého si vážíte. Vaše sluga je vaším psem...
 

Přeložila Lucie Srpová